Co mi dal a vzal rok 2018 Boris Pazdera

Co mi dal a vzal rok 2018

Každý rok se naučíme něco nového, další ztratíme a mnoho si toho uvědomíme. Pro mě to nebylo jiné, i když jsem nad tím po většinu roku, přes všechnu práci, neměl šanci přemýšlet. Teprve v době svátků jsem měl trochu času k reflexi minulého roku a mohl si pár věcí uvědomit. Některých jsem si ani tak nevšiml já sám, jako mi je někdo připomněl. Musím říct, že v tomto roce u mě proběhla opravu velká změna a o některé části se rád podělím…

Mnohé korespondují s touto větou:

Není důvod být příliš hrdý, vždy se najde někdo, kdo je lepší, nadanější a mladší než jsi ty…

Každý má jiné priority

Mám jednu zlou vlastnost, vždy si myslím, že čemu věnuji mnoho času já, měli by i ostatní (i mé okolí). Stále si myslím, že by lidé mohli dělat více věcí (stále tedy platí můj příspěvek o Work-life balance rovnováha mezi životem a prací nebo Pracuj 25 hodin denně! Pracuj více a smysluplně!).

I když to není lehké, začínám chápat, že to není úplně pro všechny a každý může vidět smysl života v něčem jiném. To je i důvod, proč zrovna třeba já nepotřebuji dovolené, ale raději pracuji. Věřím, že spoustu lidí stále svým postojem nepřestávám překvapovat.

Trpělivost je klíčem

trpělivost je klíčem k úspěchu

Dnes je uspěchaná doba a každý z nás by chtěl mít vše hned, nejlépe ještě včera. Věřím však, že klíčem k úspěchu je trpělivost. Někdo by mohl namítnout, kdo jsem, abych mluvil o ní mluvil. Skvělé je, že argumenty k tomuto tvrzení ukazují na mnoho úspěšných lidí. Jim také nic nespadlo do klína jen tak. Líbí se mi příběhy zakladatelů velkých firem a úspěšných startupů. Když se podíváte na jejich „faily“ předtím, nenechají vás na pochybách, že to nebylo jen tak. Člověk musí prostě a jednoduše zkoušet nové věci a vytrvat, třeba podle článku Štve vás práce? Co s tím něco udělat? A taky být připraven věci kolem sebe změnit, přizpůsobit a někdy se třeba vrátit zase na začátek.

Mohu se stát čímkoliv chci

Někteří lidé si stále myslí, že jsou něčím omezeni. Popravdě, co nám brání? Neumíme si nastavovat cíle, bojíme se změny nebo nechceme vzít za naše rozhodnutí zodpovědnost? Hledáme krátkodobá řešení, ze kterých budeme mít rychle dobrý pocit, ale rozhodně nás nikam nedovedou. Tento bod je velmi úzce spojený s předchozím, protože naopak dlouhodobé cíle prostě potřebují čas. Podle mě nám často nic nebrání, ale nemůžeme si myslet, že to bude hned.

Vlastně je tu jedna věc která mi brání stát se čímkoliv chci. Jsem to já sám a moje hlava, tak jako vždy.

Více o tomto tématu si můžete přečíst v článku Jak dělat co mě baví.

Kdykoliv se mohu změnit

Pokud platí:

Kdo chce změnit svět, musí změnit nejdříve sebe.

pak jsem si dokázal, že sebe mohu změnit. Ještě rok zpět, bych si řekl, že vstávat každý den v 6 ráno je nemyslitelné (kdo mě více zná, ví, že jsem vždy pracoval více v noci než přes den). Ze dne na den jsem dokázal proměnit svůj režim a zavést úplně jiný. Paradoxně jsem tím trochu ovlivnil i své okolí (více o této změně v článu Změna spánkového režimu). Měnit svět kolem je tedy reálné, ale musíte začít u sebe!

Nech se informovat o novinkách a tipech z FinTechu na Facebooku!

Nikdy neříkej nikdy

Dříve jsem si myslel, že některé věci nikdy nebudu dělat. Jedním z těchto „nikdy“ bylo i psaní blogu nebo čehokoliv, co se tomu podobá. Dnes je to už více než rok, kdy občas nějaký ten článek vydám a zatím se toho nehodlám vzdávat.

Dalším podobným tématem je politika, dříve jsem si nemyslel, že by mě mohla vůbec zajímat. Postupem času v ní však vidím o mnoho více.
Psal jsem o ní například v příspěvku Téma diskreditace novinářů, Jak nás proměnila volba prezidenta a Pohled na volby 2017.

Mohu mít cokoliv chci

Dnešní doba je natolik skvělá, že si můžeme cokoliv zařídit, koupit a nic není nedostupné. Možná budete namítat, že všechno není dostupné, ale udělali jste pro to něco? Nemůžete čekat, že něco dostanete jenom tak (ať už to stojí peníze, úsilí nebo cokoliv jiného). Nic není zdarma, i když to tak třeba vypadá. Jen je potřeba si „spočítat“, jakou cenu chcete zaplatit.

Můj názor je pro mě nejdůležitější

Vždy jsem si myslel, že se moc neřídím tím, co si myslí ostatní. Dneska jsem si už připustil to, že v některých případech jsem cizím názorům přikládal příliš vysokou hodnotu.

Názory ostatních jsou samozřejmě také důležité, protože nám rozšířují naše vlatní obzory. Vždycky jsme však jen my sami zodpovědní za náš názor, a proto je nutné nakonec dát hlavně na sebe. Obávám se, že někteří z nás na to stále zapomínají.

Více k tomuto tématu jsem psal již dříve v článku Za všechno můžu já!

Změna myšlení

Dlouhou dobu jsem si myslel, že musím všechno vědět. Teprve v průběhu posledního roku jsem si připustil, že i když mám celkem velký rozhled v různých sférách, tak stále nevím naprosto vše (a ani nebudu). Rozhodně si myslím, že postup od „vím všechno“ k „chci se naučit všechno“ je důležitý.
Uvědomuji se, že tohle není úplně krátký proces a stále na něm pracuji. Ještě, že je učení celoživotní proces.

čas na změnu, změna mysli

Mlčení je často lepší než mluvení

Vybavuji si jednu vtipnou situaci ze základní školy, kdy nám jedna z učitelek vysvětlovala, proč máme dvě uši a jedny ústa. V té době mi to moc nedávalo smysl. Celý význam jsem si uvědomil více až před nedávnem, kdy jsem začal více mluvit než poslouchat. Jednoduše řečeno, čím více mluvím, tím více mohu říkat nesmyslů, které si moje okolí rádo zapamatuje. Mlčet i mluvit je prostě umění.

Začít s čímkoliv novým je nejtěžší, hlavně pro perfekcionisty

Někdo by řekl, že čím je člověk schopnější, chytřejší a puntičkářstější, tím je pro něj jednodušší začít. Opak je pravdou. Dnes je neuvěřitelně moc lidí, kteří by rádi něco dělali, ale chtějí to udělat natolik skvěle, že to nakonec nikdy neuskuteční. Více jsem to pochopil až v průběhu psaní článků Nepřemýšlejte tolik, raději konejte!

Vím, že nic není ideální, ale sám se s tím těžko srovnávám. Zrovna já mám „tu“ povahu, kdy hned po zveřejnění např. příspěvku na blogu, přesně vím, co všechno by se tam mělo ještě přidat nebo změnit. Tak to mám ovšem se vším. Tento rok jsem více pochopil, že musím najít poměr mezi tím, kdy ještě zvyšuji hodnotu projektu/článku, a kdy už se zdržuji jen na banalitách. Je to přesně o tom, vytvořit takové malé MVP.

Nemohu chtít víc a nenést zodpovědnost

Setkal jsem se s mnoha lidmi, kteří sice chtěli různé věci vést, ale dělalo jim velký problém stát si za svým názorem a možná i „slíznout“ více či méně oprávněnou kritiku.

Ne nadarmo se říká, že je nutné sladké lízat, ale i hořké kousat. Především ke konci roku, jsem zjistil, že se raději věnuji zajímavým věcem a projektům, kde je nejistý výsledek a vysoká míra zodpovědnosti, než jenom vykonávat maličkosi bez zodpovědnosti.

Pokud chci růst, nemohu na to být sám (deleguj)

Pro člověka, jako jsem já, je delegování jedna z největších výzev. Nejradši bych dělal všechno sám a nebudu nikomu nalhávat, že jsem se to už naučil. To ani náhodou! Budete to proces extrémně dlouhý.
Dobré ale je, že si to tento nedostatek uvědomuji. Stále se o to snažím s vidinou lepších zítřků!

Vše co dělám, má nějaký důvod

Nebudeme si nalhávat, že lidé něco dělají „jen tak“. Každé jedno rozhodnutí, které udělají, má nějaký důvod. Často si lidé jenom nedokáží odpovědět na otázku „Proč?“, která je klíčová. Věřím, že důvodem pro ignoraci této otázky je i strach z toho, co by pro nás odpověď znamenala. Nemálo lidí by se možná za své odpovědi opravdu stydělo a pokazilo by jejich „sebeobraz“.

Já si tento rok více pokládal otázku „Proč?“ a ve většině případů šel ještě o krok dále. Začal jsem se soustředit i na to, co musím udělat, abych dosáhl zamýšlených věcí. A občas jsem se nestačil sám divit, kam mě tato praxe zavedla.

O co jsem přišel?

O co jsem přišel

Může to vypadat, že jsem všemi těmito změnami jenom na něco přicházel, ale ne, o mnoho jsem i přišel. Popravdě, skoro každý z těchto plusů má v sobě i malé mínus. Bonusem je, že pro mě osobně jsou tyto plusy mnohem větší než ty malé mínusy.

Důležitou věcí je, že tyhle myšlenky se někdy dost těžko vysvětlují lidem, kteří opravdu chtějí jenom na věci nadávat. Staví mě to do zajímavého postavení, kdy jsem většinu času v opozici, musím argumentovat a hledat důvody, proč si co myslím. Což by nebylo tak složité, pokud bych nemusel stát většinu času sám proti všem, ale to je úděl mnoha z nás.

Aspoň mám téměř neomezený trénink argumentačních dovedností zdarma…

Prostě a jednoduše, je snadné si stěžovat, než reflektovat co dělám a změnit sám sebe. Když totiž začnete reflektovat sami sebe, těžko se vám svádí vina za vaše chování na druhé.
Částečně jsem se na toto už zaměřil v článku Lidé nerozumnějící argumentům a Dunningův-Krugerův efekt

Mimo toto jsem absolutně přišel o schopnost plánování. Do jisté míry je to pravděpodobně i kvůli spojení lenosti si všechno zapisovat, přehlcenosti informacemi, které nosím v hlavě hlavě, a díky nimž také dost často na něco zapomenu. Na zapisování jsem nikdy nebyl, ale dříve jsem si alespoň něco pamatoval 🙂

A jeden příklad za všechny – sebevědomí a arogance jsou v očích mnoha lidí dosti podobné, ale je zde markantní rozdíl. Ačkoliv si někdo může myslet, že jsem se stal více arogantním, tak já osobně si to nemyslím. Vzhledem k tomu, že za vlastní chování a názory nesu zodpovědnost sám, nehodlám je podřizovat zájmům druhých. Zvolit si vlastní cestu je jeden z nejdůležitějších úkolů v životě a to za vás nikdo neudělá…a raději budu snášet kritiku vlastních názorů než obhajovat cizí…a to se lecckomu líbit nemusí.

Co mi dal a vzal rok 2018
5 (100%) 2 votes

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *