co m dal a vzal rok 2020

Co mi dal a vzal rok 2020

Občas říkám, že rok 2020 byl turbulentní – v jednu chvíli jsme měli volno, v další doslova zavřeno. Všechno. Nikdo nevěděl, co se vlastně bude dít následující týden. To má však i pozitivní dopad. Konečně jsme si zase uvědomili, že není všechno „dané“ a že se náš život může otočit ze dne na den. To si troufám říct, ještě moje generace nezažila.

Takže to bylo velmi rozdílné od minulého roku 2019, který jsem zhodnocoval zde:

Do tohoto roku jsme šel s celkem velkými plány, které se začaly měnit překvapivě hned na začátku, ještě před vypuknutí této celé „srandy“, na kterou budou všichni vzpomínat, přinejlepším se smíšenými pocity.

A co jsem si uvědomil? Pojďme to vzít popořadě…

Zdání může klamat!

Jako celkem mladý člověk jsem si trochu říkal, že mě jen tak nemůže nic zastavit. To, že jednou dostanu infarkt, z toho si dělám srandu už celkem dlouho a jsem si vědom toho, že jak žiji, není zrovna nejlepší. Plno práce, zodpovědnosti a z toho asi i dost stresu.

I když si to neuvědomujeme a nic nás nebolí, jet naplno a nepopustit plyn asi není úplně nejlepší. Bohužel, tělo je tak skvělá „mašina“, že nám v tom pomáhá. Dokáže se přizpůsobit skoro na cokoliv a vytváří tak iluzi, že všechno je v pohodě. A to moje nebylo výjimkou.

Až do chvíle, kdy nám tuto představu někdo… často doktor… vezme.

Na začátku roku lékař preventivní prohlídku zakončoval slovy: „Chcete, abychom vám zavolali sanitku do nemocnice, nebo vás má kdo odvést?“

A já si říkal, proč bych sakra potřeboval sanitku?! Vždyť jsem si sem dojel autem, včera jsem se vrátil z Vídně z konference a bez jakýchkoli problémů dělám všechno!

Po pár vyšetřeních v nemocnici jsem si říkal, tak nic… s tím se dá žít. A už se začínám těšit zase v neděli zpátky do Prahy, abych v pondělí mohl říct našemu týmu budoucí strategii. Chyba lávky! Prý ne, prý mi dají neschopenku, až na měsíc! No to teda ne, chci jít rovnou něco dělat, běželo mi hlavou. Nakonec mě ukecali na týden v nemocnici, ale to bylo maximum.

Takže všechno přeplánovat, posunout o týden! Ještě štěstí, že mám super tým, který to za mě všechno přeplánoval. Nejvtipnější bylo/je, že si půlka lidí myslela/myslí, že jsem byl jenom na dovolené, na které ale pracuji (taková moje klasika). 😂 Pak už zase zpátky do práce a jedem!

Tohle všechno jsem nikde nesdílel, protože nechci, aby na to bral někdo ohledy. Ale i tak si myslím, že to stojí aspoň za krátkou zmínku ve zhodnocení roku, protože i to ho ovlivnilo. Každý si neseme nějaký kříž, ale neznamená to, že bych chtěl nějaké úlevy/litování apod.

Nechci využívat nějakou „hloupou“ nemoc pro výmluvy a vy byste také neměli! I s omezeními může každý z nás mnoho dokázat.

Co jsem si z této lekce odnesl? Neřešíme věci, které nás přímo nebolí a to je škoda – ať už z pohledu zdraví nebo „nudné“ práce. Všímejme si, co nefunguje a nebojme se to měnit. Včas. Změnilo se tímto něco? Ne, akorát jsem si uvědomil, že opravdu chci dělat jenom věci, které mě baví a naplňují.

Co jsem si splnil v roce 2020?

I když se nám rok 2020 zkomplikoval, některým třeba 2x, bylo by pošetilé stát na místě a litovat (se). Nejvíce totiž často litujeme toho, co jsme neudělali. Je to sice fráze, ale pravdivá.

Konference

Nikdy jsem nebyl na nějaké „fancy“ konferenci. Nebo aspoň ty, na kterých jsem byl, za takové nepovažuji. Tenhle rok měl být jiný. Měl jsem vybrány 2, které jsem chtěl navštívit. Bohužel, jedna plánovaná na podzim, byla zrušená, druhá však vyšla.

Každý rok IBM pořádá pro byznys partnery Fast Start konferenci, kde se tak trochu mluví o směřování IBM, technologií a mnoho dalšího.

Jelikož jsem přebral již na konci roku Watson iLAB v IBM, bojoval jsem za to, aby mohlo aspoň pár lidí od nás z týmu vyjet do Vídně a tuhle konferenci navštívit. A vyšlo to. Na začátku února jsme se jeli vzdělávat a osobně potkat lidi, se kterými se normálně bavíme skoro každý den, ale po telefonu.

Být speaker na konferenci

Dalším „snem“ bylo zkusit si promluvit před více lidmi na pódiu. Jelikož si zrovna často neužívám jakýkoliv kontakt s lidmi, byla to pro mě výzva. Asi jsem trochu „magor“, který si rád uvodí „bolest“ výletem mimo svoji komfortní zónu.

Mým dalším problémem je, že se sakra nerad připravuji. Nevadí mi odpovídat na dotazy, nebo se s lidmi o něčem bavit. Ale připravit si hodinovou prezentaci na „stage“? Tak to mě fakt děsí.

Nicméně, v tomhle případě jsem si řekl, že to tedy vezmu dohromady s kolegou. Tenhle „speech“ jsme tedy připravili společně.

Celé jsme to domlouvali při mém pobytu v malé nemocnici na Vysočině a nebyl bych to ani já, kdybych i tak nepracoval (však dnes už víme, že je možné pracovat odkudkoli). Bylo to vtipné, když personál půl dne slyší z pokoje angličtinu, kterou se domlouváme při telekonferencích. Myslím, že i ten měl z mého pobytu „zážitek“.

Nicméně, tahle konference Data & AI Forum byla v Praze na začátku března. Samotnou přednášku (a o čem přesně mám mluvit) jsem viděl až víceméně až ráno na zkoušce. A to jen díky kolegovi, který připravil celou prezentaci. Ještě jednou díky Martine B. za přípravu!.

Martin na mě však vymyslel skvělý „prank“. Ráno musel najednou odjet do porodnice a já tak musel dát celou přednášku sám. Skvělá výzva!

Je z toho i záznam, tak můžete posoudit. Já samozřejmě myslím, že by to mohlo být lepší… Vlastně kolega se mě hned potom ptal, co si myslím o svém výkonu. V souladu se svým názorem, že všechno může být lepší… bych příště rád některé věci více „vychytal“.

Každopádně jsem si splnil hned 2 sny najednou – být na konferenci jako účastník i speaker!

Investice do startupů

Na konci minulého roku se mě ptala kolegyně (která teď pracuje v RSJ 😂), jestli investuji i do startup-ů. Moje VÝMLUVA byla, že na to nemám ještě dostatečný kapitál.

Když jsem o tom však později začal přemýšlet, říkal jsem si, proč? Však dnes může člověk investovat od pár tisíc. Já hlupák jsem si ve své hlavě trochu představoval, že musím zainvestovat celý startup sám.

Ne, to fakt není nutné. Proto jsem si řekl, že tento rok udělám několik investic na startup-ové scéně, abych měl „skin in the game“. Udělal jsem tedy 4 investice dohromady za nějaké nižší desítky tisíc eur. Byly to hlavně společnosti, kterým celkem dlouho věřím a do budoucna vidím jejich místo na trhu.

Sázka na E-sport

Už nějakou dobu přemýšlím, jak se dostat více k e-sportu. Vidím zde obrovskou příležitost a nenechává mě spát. Přemýšlím nad mnoha různými možnostmi, ale mám strach, že bez velkých investic to nepůjde. Tenhle obor se stále formuje, a tedy i návratnost bude delší.

Hlavou mi běží i otázka, jestli jít přímo do e-sportu, nebo být někde na okraji. Zajímavé může být i vytvořit třeba vlastní obsahový web.

Abych se k tématu dostal aspoň trochu blíže, rozhodl jsem se k menší investici i do jednoho zahraničního e-sport týmu. Jestli neudělám něco svého, budu mít alespoň toto… „bez námahy“. Ale v tomhle segmentu jsem stále hodně otevřený diskuzi.

Streamování na Twitch.com

Tahle „výzva“ vlastně přišla skoro na poslední chvíli. Celý rok jsem lidem říkal, že streamování může být zajímavá příležitost na přivýdělek a nebyl bych to já, kdybych si to nechtěl zkusit. Vydal jsem se na nákup mikrofonu a začal…

Jeden nedělní večer jsem to zapnul a už to jelo. Musím říct, že je to zajímavá zkušenost. Jenom to není úplně pro někoho, kdo nehraje hry nebo nekreslí (alespoň v našem prostředí).

Já vždy dělám jednu chybu. Snažím se „napasovat“ to, co mě baví na danou činnost, co chci zkusit. Z mé zkušenosti plyne, že lepší cestou je vzít zaběhlý trend a využít ho. Jít proti trendu může být nebezpečné, jak v investování peněz, tak i času.

Myslím, že by se to dalo i v mém případě vztáhnout na nějaký zajímavý přivýdělek, kdybych nepracoval v IT. Nicméně, aktuálně se to pro mě finančně příliš nevyplatí. Sice je to zábava, ale nevím jestli to bude něco dlouhodobějšího. Případně budu muset poupravit celý koncept. Každopádně, občas to pro zábavu zapnu.

Takže jestli chcete něco probrat (protože většinou to mám o tom „pokecu“), dejte mi na https://www.twitch.com/pazderaboris follow a ono vás to upozorní jak budu online.

Pozn.: Pokud budete chtít streamovat, zapomeňte na Mac, teda pokud si to nechcete dát v „hardcore“ módu, v opačném případě směle do toho!

Cestování v roce 2020

V minulém jsem hodně tlačil na cestování, ačkoliv to bylo složitější, i tak se mi podařilo vycestovat 2x do zahraničí. V prvním případě to byla pracovně Vídeň a v druhém volnočasové Bulharsko.

Jak jsem už psal, chci se zaměřit spíše na to pracovní cestování. Strategie korporací tomu však zrovna nefandí, protože to vnímá jako ohrožení svých zaměstnanců.

Už v minulém roce jsem se bavil s mým šéfem o tom, jak to udělat, abych mohl odjet na nějaký projekt do zahraničí. Situaci zkomplikovala i moje nová role, kdy jsem přebral vedení našeho týmu. I tak jsem se toho nechtěl vzdát. Koronavirus to však zkomplikoval ještě více. Takže jsem to musel odložit a momentálně přemýšlím, jestli je zahraniční projekt opravdu to, co chci… ale uvidíme.

Co mi přišlo nejtěžší?

Ačkoliv se to může zdát bizarní, nejtěžší mi nepřišlo, omezení cestování, nemoc, nebo celkově nějaká aktuální situace. Zkušenosti roku 2020 mi potvrdily, že nejtěžší je řízení lidí a celkově nějaká kooperace s nimi.

Člověk se při řízení týmu dostane do mnoha situací, ze kterých se může poučit, nebo naopak poučit někoho jiného. Celé je to trochu jako takový obousměrný mentoring.

Nikdy jsem neměl příliš velké očekávání od lidí a raději se spíš nechám pozitivně překvapit opakem. Nicméně jsem si i v tomto potvrdil, že může být ještě hůře. Když někomu pomůžete, vždy očekávejte, že vám ještě vám to možná vrátí ne moc v pozitivním slova smyslu. A když vám nepřitíží přímo, tak vás aspoň pomluví za zády.

Bohužel, i s tímto jsem se setkal. Nějaká pracovní etika některým nic neříká.

I korporát se dokáže hecnout

Někdy si z nás, korporátníků, lidé dělají srandu… Mohou zkusit namítat, že naše pracovní oddanost není největší, ale je to jako kdekoliv jinde. Jsou týmy, které jsou aktivní více a ty, které se nepředřou. Na každým z nás je, jaký tým si kolem sebe vybere, nebo do kterého se zapojí.

Zároveň se postupně dostanete také ke korporátní politice (to se člověk přestane divit vládě). Čím víc začnete spolupracovat s různými částmi IBM, tím více do ní proniknete. Občas je však fajn, že se i ta politika odsune na druhou kolej a jsme schopní na věcech spolupracovat a pořádně zamakat. Třeba jako jsme pracovali na Anežce.

Úspěšný projekt, při kterém vznikla virtuální sestřička Anežka, byl výsledkem spojení našeho IBM Watson iLABu a dalších 2 pražských IBM týmů s cílem pomoct co nejdříve. Díky šikovnému chatbotu jsme dokázali vnést trochu řádu a ověřených informací do tehdejšího chaosu. Dost nás tlačil čas, ale díky odhodlání jsme byli schopni doručit během víkendu skvělého pomocníka.

Profit z práce ostatních

Člověk, který je zvyklý dělat mnoho věcí sám, má jeden problém, který se dostaví s řízením lidí. Je to pocit, kdy si myslí, že nic nedělá.

Jak si určují lidé vlastní produktivitu? Množstvím odvedené práce? Vyrobených výrobků? Napsaného kódu? Problém nastává, když se většina těchto měřítek na vaši práci nedá nasadit. Nebo možná dá, protože KPI mohou být jakékoliv, ale zabralo by to více práce, než by to nakonec pomohlo.

Musíte se tedy „smířit“ s tím, že lidé, které vedete, odvádějí částečně práci i za vás. Vy si tedy musíte vzít část jejich práce a svému mozku říct, že ta daná práce je i vaše a nikoliv pouze kolegů. Věřte mi, není to jednoduché. Sám se tomu stále učím.

Volnočasovky SPORT

Jako už klasicky, nesmím zapomenou na naše neziskovky! Volnočasovky SPORT měly tento rok zažívat boom. Bohužel, trochu jiný než zažívaly. Očekávali jsme zakázky na velké školy v přírodě a plánovali různé akce. Ale jen do chvíle, než za nás začal plánovat někdo jiný. Postupně jsme museli věci rušit a víceméně ani na začátku června jsme nevěděli, jestli budeme moci pořádat aspoň každoroční dětský tábor.

Tábor jsme nakonec udělali a děkujeme rodičům za důvěru, že i v tak nepředvídatelné chvíli neodhlašovali své děti. Škoda, že to byla prakticky jediná akce tohoto roku. Mohlo to být mnohem větší. Tak příští bude lepší!

Chráněné dílny OZP

Toto je projekt s obrovským potenciálem. Jak už to ale někdy bývá, přesně ten občas mrháme. Sám si sypu popel na hlavu, že si na něj stále neudělám dostatek času. Když jste si četli plány z minulého roku, viděli jste, že chci udělat e-shop. Sice to dlouho trvalo, ale e-shop už spatřil světlo světa.

Dokonce jsme už expedovali i nějakou tu objednávku a obrovsky děkujeme za tuto podporu. Je super vidět, že na tom lidem záleží!

O co si neřeknete, to nemáte

Proč si vlastně vůbec neříkáme o to, co chceme? Chceme být pokorní? Nechceme vypadat hrabivě? Možná stále věříme na staré přísloví, kdo chce moc, nemá nic? Těžko říct, ale otázka sama otevírá mnoho dveří. Popravdě tohle se musím sám více naučit. Smutné je, že předtím musíte sami vědět, co chcete.

Nejde si říkat o něco obecného (Chci přidat), ale musíte si umět říct specificky kam se chcete dostat / co chcete (Chci přidat 10 %). Možná je to potíž obecně s nastavováním vlastních cílů a jejich měřitelnosti. Výhodou je, že tohle můžete téměř denně trénovat na drobných věcech.

Věřte tomu, že o co si neřeknete, to nemáte. Zkuste to… co horšího se může stát, než že se budete muset smířit s odmítnutím?

Rok 2021

Je na čase pomalu zhodnotit, kam chci směřovat v následujících pár letech. Máme to štěstí, že dnes už se nemusíme soustředit jenom na jeden obor a v tom být celý život, ale můžeme své zkušenosti aplikovat různě. Toto si dávám tak trochu za cíl. Nastavit si vlastní vizi, kde a jak se do čeho pouštět.

Poprat se s mým největším problémem – rozhodovací paralýzou. Když má člověk hlavu nastavenou na to, že je vše možné, najednou neví kam se přesněji vydat. Takže trochu zkouším všechno a tím se bavím, ale jak dlouho to půjde? Možná navždy, ale pravděpodobně se v určitou chvíli budu muset rozhodnout o přesnějším směřování.

Efektivita. Něco o čem velmi přemýšlím a zjišťuji, že mám prostor ve zlepšení. Největší problém? Rychle se měnící priority. Co s tím? Stanovit si je. Takže stanovení priorit a kroků bude klíčové.

Moje investiční strategie pro 2021

Tento rok jsem si více zkusil trading i samotné akciové investování. Vychází mi z toho, že na začátku příštího roku se musím více zaměřit na efektivitu. Ačkoliv jsem schopný pomocí tradingu vydělat peníze, není to stále zase o tolik více než běžným hodnotovým akciovým investováním.

Z tohohle pohledu (i z toho streamovacího) se tedy budu muset více rozmyslet, co mi za to jednoduše stojí. Věnovat tomu čas, nebo se zaměřit na jiné věci (můj Youtube kanál!). Ačkoliv mě obě věci baví, nevím zda mi dávají to, co potřebuji. Jestli ta zábava je taková, aby mi to kompenzovalo ten čas, který tomu věnuji.

Zatím se kloním spíše k nějakému pasivnímu investování (měsíční nákup akcií) a věnování se právě třeba Youtube a předávání zkušeností. Ale co přinese další rok…to se ještě uvidí.

Závěrem…

Tento rok byl inspirativní a ten příští bude, myslím, ještě zajímavější. Díval bych se na všechno raději pozitivněji – jako na příležitost. Protože jestli něco ukázal tento rok, tak že na litování a čekání není čas.

V mém životě všechno trochu více směřuje k investování. Protože v tom vidím velký potenciál, takže mám trochu pocit, že příští rok by mohl být přelomový v tom, kam mě to „kariérně“ zanese. Nechci předjímat, protože už víme, že se všechno mění ze dne na den. Turbulentnost už k našemu životu bude nejspíš neodmyslitelně patřit. Ale jak ji „zkrotit“? Třeba nastavením vlastních měřítek efektivnosti.

Příští rok bych tedy zhodnotil jedním slovem „efektivněji“.

A vás bych chtěl vyzvat jenom k jednomu – TOLIK SE NEBOJTE!

About the author

Boris Pazdera

Jsem člověk, který se rychle nadchne pro cokoliv nového, takže doufám, že nové je vždycky lepší! Velmi se zajímám o investování, zajímavé projekty a mnoho dalšího.

View all posts

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *