Jak jsem začínal s blogem

Je to již více než rok a půl, kdy jsem začínal s psaním blogu a od té doby se toho změnilo neuvěřitelně moc. Od zaměření blogu, designu až po to, co jsem schopný sdílet a snad i zlepšení styl psaní.

Na samotném začátku byla moje vize pouze sdílet mé myšlenky, zkusit je zaznamenat do příspěvků, vlastně bez žádného velkého cíle.

Co bylo nejtěžší?

Asi vás nepřekvapí, že jako člověk pracující v IT mám hodně blízko k technologiím, ale ani byste nevěřili, jak dlouho jsem vybíral technologii a design celé této stránky…aby odpovídala (alespoň částečně) mým požadavkům.

Nezáleží na tom, jak dlouho budete vylepšovat produkt, vždy se najdou nějaké mouchy, nikdy nebude ideální…

I když to trvalo dlouho, nakonec jsem měl připravený systém a už na mě čekala jenom jedna věc. Začít psát. Stál jsem před desítkami možností a nedokázal jsem se pořádně rozhodnout, jak to všechno pojmout. Teď už vím, že napsat článek není zas tak nemožné. Člověk prostě a jednoduše musí jenom začít. Cca 14 dní jsem psal, připravoval a upravoval svůj první článek Proč vlastně píši blog?!. Popravdě, psát dnes článek 14 dní, tak si raději budu 14 dní kopat hrob…

Postupem času jsem se více profiloval, prozkoumával možnosti a s tím jsem začal přidávat první příspěvky zaměřené na sociální sítě. Celkem často nejsem spokojený se svým článkem/videem/čímkoliv už po kliknutí na „publikovat“, a s odstupem času se tento pocit ještě umocňuje.

Každým novým článkem se člověk něco naučí. Celkem běžně se říká, že si člověk utřídí myšlenky teprve, když někomu dané téma vysvětluje a stejně to funguje i při psaní článku. Vždy musíte jít mnohem hlouběji a tam se dozvídáte nové věci…

Další náročnou částí je korektura každého článku. Čeština je dost složitá a mé myšlenky dost chaotické, takže se nevyhnu tomu, aby si článek před zveřejněním někdo přečetl. Tuto část pro mě dělá sestra Hanka, což je obrovská výhoda, protože přesně ví, jak většinu věcí myslím. Díky tomu elminuji riziko, že by se nějaká myšlenka vlivem úprav další osoby úplně „obrátila“ a za to jí patří velké díky (a do budoucna možná i proplacení psychoterapeuta :-).

Po nějaké době jsem zjistil, že články, které publikuji, nepíši jenom pro sebe a pro vlastní utříbení myšlenek, jak jsem původně zamýšlel. Když už je sepíši, tak chci, aby byly zajímavé a srozumitelné i pro ostatní, i když je to možná trošku sobecké, že? 🙂

Prvotní zveřejnění článku

Co si budeme nalhávat, není jednoduché čelit kritice. Pokud se otevřete svému okolí i na sociálních sítích, je to ještě citelnější. Lidé vás budou soudit a s tím se musíte smířit, protože bez toho to nepůjde. Pokud chce člověk něco dokázat, musí být schopen se za svoje názory/projekty postavit, protože jinak si je může jen napsat na kus papíru a strčit do šuplíku. A všichni víme, že tam se toho vejde..

I pro mě to bylo složitější, ale říkal jsem si, že mi na ostatních nezáleží natolik, abych se jim podřizoval. Zveřejnil jsem svůj první článek a šel do toho. Možná mám tu výhodu, že se obklopuji lidmi, kteří také něco dělají a jsou schopní se za to osobně „postavit“, takže je to až tak moc nepřekvapí. Věřím však, že například pro středoškoláka to může být daleko těžší.

Pravidelnost článků

Měl jsem celkem ambiciózní začátek, kdy jsem si myslel, že bude jednoduché psát jeden článek týdně, ale opak byl pravdou. I když témat je nespočet, tak napsat každý týden článek tak, aby byl alespoň trochu hodnotný, přidával nějakou hodnotu pro čtenáře a mít na psaní čas, to je trochu oříšek.

I když si myslím, že by blogu pravidelnost hodně pomohla. Pravidelnost tedy nebyl cíl, který bych mohl naplnit.

Přidání sociálních sítí

Ze začátku jsem nepočítal s tím, že budu mít nějakou sociální síť napojenou na blog, protože jsem si nechtěl příliš nabourat soukromí. Pravdou je, že toto byla jedna z největších chyb, které jsem udělal. Své sociální sítě jsem měl budovat společně s blogem. Bohužel jsem v té době ještě moc nevěděl, co je to osobní značka (a upřímně jsem se tím možná ani moc nechtěl zabývat). Dnes už to vím a nic mi naštěstí nebrání v tom flexibilně na to reagovat!

Dřívější web Borise Pazdery
Takto vypadal web před redesignem. Pravděpodobně byl dost unikátní, ale černá barva (pozadí článků a celého webu) nebyl rozumný nápad.

V průběhu toho více než roku jsem řešil mnoho různých věcí, které ovlivňovaly jak obsah blogu, design (cca po 2 měsících od spuštění jsem ho měnil), tak i způsob prezentace. Jasně, tato „sranda“ mě stála už neuvěřitelného času, ale nelituji ani sekundy. Naučilo mě to neočekávané množství věcí, což popíši i v některém z příštích článků spolu s tím, co bych udělal jinak, kdybych zakládal blog znovu!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *